Trojice Nornů schovaná hluboko pod kořeny mocného jasanu Yggdrasilu, středobodu to vikingského mytologického světa, snad ani nemohla uplést kapele THY PRIMORDIAL ze svých vláken méně příznivý osud. Ač švédové mají na svém kontě už rovnou pětici zajímavých alb (pro poslední dvě navíc platí přívlastek „silně nadprůměrných“), stále zaujímají nelichotivou pozici na samé periferii zájmu metalové veřejnosti. Jednu s posledních šancí jak zlomit nepřízeň osudu nabízí zbrusu nová kolekce s misantropickou etiketou "Pestilence Upon Mankind".

Aktuální album začíná přesně tam, kde skončilo minulé veledílo „The Crowning Carnage“ (2002) a zdařile tak navazuje na ty nejlepší tradice pure extrémního metalu ze staré školy. Kapele je někdy vytýkán snadno zaměnitelný, zcela typický švédský sound (nahrávali ve studiích Abyss i ve Skogsbergově Sunlightu) a místy jsou dokonce obviňováni z epigonství nebo nedostatku originality ve své tvorbě. Dle mého mínění se jedná o holý nesmysl, neb to byli právě THY PRIMORDIAL, kteří pomáhali tento zvuk spoludefinovat a navíc sami stáli u zrodu druhé vlny onoho výjimečného subžánru, kterým black/death bezesporu je. Pokud se alespoň průměrně orientujete ve zmíněné škatulce, dobře víte, že není black/death jako black/death. THY PRIMORDIAL representují jeho vichřičnou blackovější větev, kam patří třeba rozkládající se koráb NAGLFAR (poslední dvě alba), zapomenutí Thorsinovi heretici NOCTES, nebo mrazivý kult BLOT MINE. Tyto fakta uvádím nejen pro lepší orientaci, ale také proto, že tvorba naší warpaintem zkrášlené pětice je často mylně přirovnávána k DARK FUNERAL nebo jiným brutálně blackovým kolosům.

V řadách kapely se udála jedna velmi výrazná změna a to na postu frontmana, když odešel výjimečný vokalista Isidor a na jeho místo nastoupil Nicke Holstenson (ex NOMICON). Nový předák se hned na první pokus předvedl ve vynikajícím světle, jeho projev působí suverénním dojmem, jako by do drtícího soukolí THY PRIMORDIAL patřil už od samého počátku. Stylově, jak už je u skandinávských kapel tohoto ražení zvykem, se žádné převratné kotrmelce očekávat nedají. Celé je to pouze a jen o permanentním zdokonalování instrumentálních schopností, vůli dosahovat stále lepšího zvuku, snaze stávat se invenčnějšími po skladatelské stránce... a nikoli o falešném převlékání stylového kabátce, které daleko více než snahu o to „jít s dobou“, značí bezradnost ve vlastním hudebním směrování. „Pestilence Upon Mankind“ v chytlavosti melodických linek (pouze čistá kytarová práce, žádné umělé substituty v podání černobílých klapek) ještě předčí zmiňovaného předchůdce „The Crowning Carnage“. Rychlostně je nový materiál zhruba srovnatelný, čili pokud interesantní švédy alespoň trochu znáte, dobře víte, že bijec Morth nechodí pro řádně ničivou sypačku vůbec daleko.

THY PRIMORDIAL opět odvedli vynikající řemeslnou práci, na které neshledávám žádných nedostatků. Zůstávají stále stejně nekompromisní, stále stojí na úplném okraji scény a především stále zachovávají věrnost čistému melodickému black/death metalu v jeho krystalické formě. Jsou již jedněmi z posledních, kteří se drží své vize, jako se pověstný čert drží svého kopyta. Za „Pestilence Upon Mankind“ i za jejich sympatický konzervativní postoj jim dávám rovných sedmnáct polovic bodu.